O necelý týden později museli jsme pochodovat podél ještě hnusnějších důkazů německé brutality. Na rohu lágrové silnice vedle kuchyně byl zapuštěn do země kůl a u něho stála přivázaná stará žena. Byla nejméně šedesátiletá. Rozcuchané bílé vlasy visely jí přes zašpiněný a uslzený obličej. Oči zbarvené krví hleděly kamsi do daleka. Slaboučké tělo stařeny bylo oblečeno do mužských roztrhaných šatů vězeňských. A nahoře na kůlu byla tabulka s německým a polským nápisem:

»Můj syn utekl z koncentračního tábora a nebyl dopaden, proto já, jeho matka, sama ponesu následky jeho činu.«